Ahoj:) Jsem poloviční vietnamka a moc ráda čtu tvůj blog. Zajímalo by mě, kde sis našla ty hodiny vietnamštiny? Už dlouho hledám, hledám, ale pořád nic nenacházím. :/ Moc děkuji za odpověd':)

December 10, 2015

Ahoj, já jsem se na hodiny vietnamštiny dostala přes Vietnamce - není to žádný veřejný kurz, dokonce je to bezplatné (a taky je pravda, že to nemá moc úroveň, ale je to lepší, než nic a protože nejsem Vietnamka, tak se tam alespoň naučím vietnamsky komunikovat, kdyby už nic jiného). Starší Vietnamci prostě učí malé vietnamské děti, které už vietnamsky moc neumí. Jsem tam asi jediná a poslední Češka v historii :-D. Mým spolužákům je mezi sedmi a dvanácti lety a je jich asi tak šest. Takže o žádný oficiální "kurz" se opravdu nejedná :). Bylo to tak, že mamka od přítele zjistila, že malý bratranec chodí na nějaké takové hodiny a řekla mi to, já se na to zeptala strejdy (tatínka od toho bratrance), ten se zeptal té "učitelky", jestli by ji to nevadilo a tak jsem tam prostě začala chodit s dětmi taky. To je celé :).

Kdy a cim jsi naoosled porusil/a zakon?

December 10, 2015

Já jsem asi zákon nikdy neporušila. Možná jsem udělala nějaký ten přestupek (jako třeba špatné parkování, bezplatné pomáhání přítelově rodičům v práci bez smlouvy), ale nikdy nic zásadního. Pokutu jsem dostala jen jednou v životě a to za to parkování - nenašla jsem na placeném parkovišti tu bednu, kde bych si koupila lístek. A dobře jsem udělala, protože ta pokuta mě stála 100Kč, zatímco parkování na celý den by mě stálo asi víc :-D.

Liked by: Sarah A

To musí být hrozně zajímavý takovej multikulturní vztah :) musí tě to hrozně obohatit. Vlastně jsem už taky měla co do činění s vn chlapcem, ale nic vážného z toho nakonec nebylo. Ale zajímalo by mě, jak by to vzali doma, máma by určitě byla v pohodě, ale takovou babičku by podle mě klepla pepka :D

Monica

October 18, 2015

Tak já mám prarodiče už hodně staré a nemocné, dědečka už bohužel ani nemám. Ale mám nevlastní prarodiče, kteří jsou poměrně hodně konzervativní - myslím, že taky nejsou úplně nadšení, ale je to něco jiného, přece jenom mi do toho nemůžou moc mluvit :-D. Takže nemají moc na výběr. Když přítele vidí (třeba na promocích), tak se k němu chovají slušně a vedou normální společenskou konverzaci. A víc nepotřebuju :).

Co se ale divím, je, že třeba prarodiče mého přítele to vzali naprosto v pohodě, jeho babička i dědeček byli na mě moc hodní, dokonce se i nějakým způsobem snažili se mnou komunikovat. Fakt mě to až překvapilo, protože přece jenom jsou to osmdesátníci, oba celý život žijící ve své vesnici ve Vietnamu (ani nevím, jestli do té doby někdy v životě viděli bělošku na živo). A vzali to moc hezky, si myslím :).

Liked by: Nicol Sarah Anna

Ahoj, občas zavítám na tvůj blog, máš moc pěkné články :) chtěla bych se zeptat, jak reagovala tvoje rodina, když jsi začala chodit s přítelem, byli v pohodě nebo patří k těm víc staromódním v tomhle směru?

Monica

October 15, 2015

Ahoj, moje rodina reagovala asi tak nějak normálně, jakoby to byl jakýkoli jiný kluk. Upřímně si myslím, že to naši ještě nebrali tak vážně, přece jenom mi bylo čerstvých šestnáct let, takže to moje rodina považovala spíš za jakousi "dětskou lásku" a nějak to neřešila. No, a časem naši zjistili, že to asi nebude úplně tak dětská láska, když to pořád trvá:-D. Myslím si, že moje rodina mého přítele celkem v pohodě přijala - nikdy jsem od nikoho neslyšela jedinou poznámku na to, že je to Vietnamec a nebo něco podobného. Tohle vůbec. Vlastně všichni, ať už rodiče/moji sourozenci/sestřenice/bratranci/tety/strejdové, nikdy nějak neřešili, že je to cizinec. Samozřejmě to někdy na toto téma bavíme, na něco ohledně vietnamských zvyků či tradic zeptají, občas se třeba něčemu diví, ale fakt nikdy to nebylo myšleno zle. Moje nevlastní babička a děda jsou trošku v tomhle staromódnější, ale ani oni si nikdy neodvolili mít jedinou nějakou nevhodnou poznámku. Takže se dá říct, že mám vlastně ideální rodinu :-D.

To já jsem to s rodinou přítele měla, řekla bych, o něco složitější :-D. Ale i oni se s tím nakonec nějak srovnali s mířili - a přijali mě. Podle mě je důležité, že jsme na naše rodiny netlačili a dali jsme jim čas a šanci se s tím pomalu vyrovnat a smířit :).

Liked by: Sarah Monica

Na kterém místě přemýšlíš nejraději? Zveřejni fotku.

October 06, 2015

Nejčastěji nebo nejraději? Nejčastěji ve škole a v práci, nejraději tady:

jak jsi na tom se sebeobranou? dokázala by sis ubránit? přemýšlela jsi o nějakém kurzu?

October 06, 2015

Těžko říct, jak na tom teď jsem... Ale před nějakými čtyřmi roky jsem chodila rok na kung-fu a sebeobranu, takže si myslím, že nějaké základy mám (v nejhorším mám doma alespoň bambusovou tyč, kterou jsme se mlátili :-D) . Dobře si pamatuju, co mám dělat v různých situacích, jediný problém je, že si myslím, že už je to tak dávno, že už ty pohyby nemám zautomatizované. A v krizových situacích není čas na to přemýšlet, co dělat, to člověk musí udělat automaticky bez přemýšlení. A já teď opravdu upřímně nevím, jestli jsem ještě schopna tyhle pohyby udělat automaticky... Asi by to chtělo si to opět trošku oživit. No jo, ale kdy? Já mám čas tak asi od dvou do čtyř do rána - ve dne nemám šanci narvat do svého probramu ještě nějaký kurz :-D.

Liked by: Sarah

http://ona.idnes.cz/chlapecek-bez-lebky-uz-prezil-rok-dqe-/deti.aspx?c=A150929_094752_deti_nh Co si o tom myslíš? Je od té ženy nerozumná sobeckost přivést na svět dítě, které nejspíš bude jen trpět a žít velmi krátce, měla jít na potrat?

October 06, 2015

Kdo jsem, abych mohla soudit? :) Já za sebe bych si takové dítě nenechala. Nicméně z druhé strany chápu, že různí lidé vidí věci jinak a hlavně věří různým věcem - a myslím si, že rodiče toho dítěte pro něj chtěli udělat všechno, co mohli. Kdybych já měla pro to dítě udělat všechno, co bych mohla, nechala bych si ho vzít. Nicméně kdo může soudit, která cesta je ta jedinná správná? Kdo opravdu může soudit, co je pro to dítě lepší? (tedy žít krátký život a nebo nežít vůbec?) Nevím, tohle si asi musí zodpovědět každý sám za sebe.

Byla jsi na základce/SŠ/VŠ oblíbená nebo ne? Rozepiš se prosím♥️♥️♥️

October 06, 2015

Na to nevím, jak odpovědět, protože jsem vždycky byla tak nějak "normální". Na základce jsem se bavila asi se všema a všichni se bavili se mnou, stejně tak na střední i na vysoké. Jsem poměrně bezkonfliktní člověk, vyjdu opravdu snad se skoro každým.

Navíc třeba na střední si myslím, že jsem byla i oblíbená proto, že jsem trochu puntičkář a vždycky jsem měla všechny zápisy se všech předmětů - a vždycky jsem je ochotně všem skenovala a pomáhala... Tak mě měli rádi :-D. Ale ne, celkově si myslím, že na střední jsme fakt měli strašně dobrý kolektiv, ráda na to období vzpomínám. Pořádali jsme akce, jezdili jsme spolu na chatu... Navíc jsem tohle všechno zažívala s přítelem, se kterým jsem začala chodit hned v prváku, takže všechny zážitky a přátele ze střední máme společné. Bylo to fajn :).

A na vysoké? My na našem oboru nemáme třídy ani nějaké studijní skupiny, každý z nás si sestavuje rozvrh sám a tak se stává, že svého nějakého spolužáka vidím poprvé třeba až po dvou letech studia na zkoušce. Na každé hodině jsem s jinými lidmi, takže tady se kolektiv buduje dost blbě, jsme tady prostě každý sám za sebe (jak by taky ne, vždyť v prváku nás bylo přes 500 - to ani nejde znát tolik lidí). Takže se bavím většinou jen s lidmi, se kterými mám třeba nějaký společný předmět a potřebuju s nimi něco vyřešit. Takže se nedá říct, jestli jsem oblíbená, protože my se vlastně pořádně ani neznáme. Nicméně jak říkám, není nikdo, s kým bych měla problém, takže věřím tomu, že snad ani nikdo nemá problém se mnou :-D.

Umíš poskytnout první pomoc?

September 28, 2015

Školení první pomoci jsem podstoupila už opravdu hodněkrát. V práci, ve na vysoké, na střední, na základce, v kroužcích, na táborech, v pionýrovi,... Poslední takové školení jsem podstoupila před týdnem - jsem totiž nově na magisterském studiu. A k tomu, abych mohla tento obor studovat a například pracovat v laboratořích s počítačemi či elektrickými obvody, musím mít zkoušku z předmětu "Bezpečnost v elektrotechnice", jehož velká část se týká první pomoci. Půldenní školení na téma první pomoci jsem podstoupila také při nástupu do práce asi před pěti měsíci, kde jsme si třeba i zkoušeli na figuríně nepřímou srdeční masáž a podobně.

Takže ano, myslím si, že první pomoct poskytnout umím. Otázka je, jestli bych třeba nezpanikařila, i když si myslím, že ne, protože patřím k lidem, které stres vyburcuje na 120 % výkon (takže jsem třeba nikdy ve škole neměla "okno" nebo podobně, prostě ve stresu dokážu udělat a vymyslet věci, které v "normálním" stavu nezvládnu a nevymyslím). Ale ještě jsem se nikdy nedostala do situace, kdy bych první pomoc měla poskytnou, takže nedokážu úplně jistě odpovědět. Snad ano.

Co si myslíš o případu, kdy byla nalezena dvě těla-muže a ženy- vietnamské národnosti, kde je s nejavětší pravděpodobností zabil vlastní syn?

September 09, 2015

Co bych si o tom měla myslet? Já si Vietnam a Vietnamce nijak neidealizuju. Vietnamců je 8x více, než nás Čechů tedy je zřejmé, že mezi nimi bude asi 8x více vrahů a celkově asi 8x více kriminálníků. Ale taky mezi nimi bude asi 8x více dobrých lidí.

Zlé věci se prostě dějí všude na světě. Proto si o tomto případu nemyslím nic víc, než bych si myslela, kdyby to samé spáchal Čech.

Liked by: Sarah

Jak dlouho jsi s přítelem? Nemyslíš si, že by bylo jednodušší, kdybys byla Vietnamka? Máš ráda Česko? Nebo se za něj stydíš?

September 09, 2015

S přítelem jsem skoro 8 let. Jestli mě někdo napadlo, že by bylo jednodušší být Vietnamkou? Napadlo. Asi by mě jeho rodina přijala rychleji, od začátku bych všech příbuzným rozuměla,... Byly i doby, kdy jsem si říkala, že by nebylo špatné se Vietnamkám alespoň podobat, třeba si nabarvit vlasy na černo, nalíčit si "asijské" oči,... Nicméně časem začínám svůj názor přehodnocovat.

Jsem Češka. Můžu se stavět na hlavu, můžu si barvit vlasy, můžu mluvit plynule vietnamsky. Pořád budu Češka. Uvědomila jsem si ovšem, že takovou si mě můj přítel vybral. Vybral si Češku, ne Vietnamku. A asi měl důvod.

Postupem času vlastně začínám být na to, že jsem Češka, i docela hrdá. Jasně, není v naší zemi všechno ideální, ale to není nikde. Nicméně si myslím, že se tady v ČR máme lépe, než se mají lidé na většině území světa. Všude jsou lidé hodní i zlí. Jak v ČR, tak ve Vietnamu. Snažím sesi jednotlivé země moc neidealizovat. Suma sumárum jsou lidé všude hodně podobní. Vietnam miluju, ale uvědomuju si, že není idelální. Prostě jako žádná země, všude jsou pro a proti. Jsem vděčná za to, že jsem se narodila tam, kde jsem se narodila.

A dokonce na svém okolí pozoruji, že nejvíce "vlastenečtí" jsou právě lidé, kteří z ČR vycestovali. Nevím, asi je to tím, že si spousta lidí myslí, že tráva je jinde zelenější. Teprve, až vycestují, zjistí, že tráva je zelená prostě všude stejně. Pak si teprve začnou vážit toho, co měli "doma".

Abych to shrnula. Jsem ráda, že jsem tím, kým jsem. Uvědomuju si, že jsem Češka, a uvědomuju si, že to nezměním. A ani nechci. Nestydím se za to, stejně tak bych se nestyděla za jinou národnost. Mám ráda spoustu zemí a ano, mám ráda i Česko:).

Liked by: Sarah

Která písnička ti vyvolává vzpomínky na dětství?

September 04, 2015

Mravenčí ukolébavka od p. Svěráka a p. Uhlíře. Vlasně asi všechny jejich písničky.
Holubí dům od p. Schelingera.

A "Na jahody mraženýýýý, v igelitu balenýýý..."

Liked by: Teri Blitzen✿ - Fans♡ † Kája †

Pamatuješ si na život bez technologie? Jaké to bylo?

August 27, 2015

Vlastně jsem zažila takovou tu technickou "revoluci". Když jsem se narodila, nebylo skoro nic. Dětství jsem prožila bez nějakých zásadních moderních technologií (mám takový pocit, že jsme měli televizi, a když mi bylo asi tak pět, šla jsem s mamkou koupit mikrovlnku - doteď si to pamatuju - ale to je asi tak všechno). Také jsem velkou část dětství prožila u prababičky na vesnici na statku, kde jsme se se setřenicí celé dny dokázaly bavit tím, že jsme honily slepice a ručně sbíraly mandelinky na bramborovém poli. Také jsem jezdila na tábor, kde nebyla ani elektřina, ani kanalizace nebo přívod vody (umývat se a čistit zuby jsme si chodili do 15min vzdáleného potoka). Když pak k nám "dorazily" první počítače, vzpomínám si, jak jsem (asi v deseti letech) chodila do nějakého Centra volného času na počítač, tehdy to stálo snad pět korun na třicet minut. A byla to bomba. Později otčím pořídil počítač i pro nás domu (Widows 95). Něco jako "internet doma" byla docela vzdálená představa, ale vzpomínám si, jak jsem pořád tahala z bratrance přes koleno diskety s různými hrami - většinou něco na způsob tetrisu. Asi ve svých dvanácti letech jsem dostala svůj první mobil, který vážil snad čtvrt kila, měl pořádnou anténu a dal se na něm hrát had. Myslím si, že jsem s tím mobilem byla docela frajerka, jen jsem s ním tedy nesměla chodit do školy (i když to jsem nesměla ani s tamagočim, a taky si pamatuju, jak jsem ho do školy tahala a pak jsem ho upřostřed vyučovací hodiny krmila).

Musím říct, že na život "bez moderních technologií" mám dobré vzpomínky. Ale stejně tak mám dobré vzpomínky na život s "moderními technologiemi". Aby taky ne, vždyť jsem Bc. v oboru informatiky a výpočetní techniky. Každopádně si myslím, že každá doba má něco do sebe. Já možná v sedmi letech uměla vykuchat králíka nebo slepici, ale dnešní děti nic takového potřebovat nebudou, ty spíš budou potřebovat orientovat se ve světě technologií. Takže ano, život bez moderních technologií byl fajn, ale stejně tak může být fajn i život s moderními technologiemi. Pořád platí, že jaké si to člověk udělá, takové to má.

kdyby ses rozesla s pritelem, prestala by ses ucit vnmsky?

August 27, 2015

To je těžká otázka, už jen proto, že si takové možnosti vůbec nepřipouštím. Na nějakou dobu bych učení asi zanechala, ale myslím si, že po čase bych se k tomu možná zase vrátila. Přece jenom mám už k Vietnamu a vietnamštině nějaký vztah. Ale jak říkám, takové věci, jako je rozchod s přítelem, si vůbec nepřipouštím. Věřím, že všechny problémy ve vztahu se dají řešit, pokud oba chtějí. Moje odpověď tedy je - žádné "coby kdyby", my se s přítelem prostě nerozejdeme :-D.

Liked by: Sarah

kolik meris ty a tvuj pritel?

August 27, 2015

Já 172cm, přítel 170cm.

Liked by: Sarah Kateřina Jiříčkovo Lucinka♡ Тereza We love cats and kittens ❤ Kαth(✔)™ Eist Šafi :3 Abigail

prosím vyfot mi zepředu ty vyšší šortky

August 23, 2015

Ne, nechápu, proč bych něco takového dělala - a to ani kdybych je neměla fotit na sobě. Ask mám, abych odpovídala lidem (a především svým čtenářům) na otázky, ne na to, abych plnila nějaké nesmyslné úkoly.

Co si myslíš o Tomášovi Halíkovi?

August 23, 2015

Omlouvám se, musela jsem si vygooglovat, o koho jde. V problematiku spojenou s p. Halíkem se nijak zvlášť nezajímám, takže opravdu nemám názor.

Kolik máš high waisted shorts (s vysokým pasem)? kolik máš riflových šortek normálních?

August 23, 2015

Netuším. Nikdy jsem si své oblečení nepřepočítávala. S trošku vyšším pasem mám možná jedny kraťasy, ale nijak zásadně vyšší nejsou, jsou jen trošku pod pupík. Nějak jsem svůj pas ještě nenašla. Až ho najdu, třeba si dovolím i šortky s vysokým pasem.

Liked by: Jeho Výsost Král Filip I

máš nějaké kožené (koženkové) kalhoty a nebo kožené (koženkové) šortky?

August 23, 2015

Nee.

Jakého máš mobilního operátora? Proč zrovna toho?

August 23, 2015

Mám O2 a mám ho proto, protože jsem ho měla odmalička. Teď jen čekám na vypršení smouvy a přestupuju k T-Mobile k firemnímu tarifu.

Co si myslíš o petici http://www.vyzvavedcu.cz/, o které se posledních pár hodin mluví? Já mám dojem, že spousta zarputilých kritiků ji buď vůbec nepřečetla, nebo nepochopili, o čem se v ní píše. I když přiznávám, že působí trochu jako provokativní kopnutí do vosího hnízda nevzdělanosti...

Livi_92

August 23, 2015

404: Stránka nebyla nalezena.

chtěl/a by ses naučit nějaký mrtvý jazyk?

August 23, 2015

Možná, ale rozhodně ne dřív, než bych uměla alespoň pět živých jazyků :).

Liked by: Jeho Výsost Král Filip I Elishabeth Wolf

jaký je nejlepší narozeninový dárek pro muže? (a neodpovídej, prosím, že záleží na konkrétním člověku...)

August 23, 2015

Ale vždyť je to pravda, záleží na konkrétním člověku :-D. Co mám jiného napsat, než to, co si myslím? Opravdu se dá vymyslet jeden univerzální nejlepší dárek? Na to jsou chlapi - a vlastně všichni lidé - příliš odlišní:-).

Pro mého přítele je nejlepší narozeninový dárek nějaká elektronika, sportovní potřeby a nebo něco praktického - třeba něco do kuchyně nebo tak.

Můžeš nám ke svému profilovému obrázku říct nějakou historku? Existuje vůbec nějaká?

August 12, 2015

Historku... no, prostě Vietnam, vzpomínky na celý život :-).

myslis, ze se da zvladnout vysoka skola zamerena na informatiku, pokud chodis na gymnazium bez nejake rozsirene vyuky informatiky a neumis programovat?

August 12, 2015

Myslím, že určitě ano. Samozřejmě, že pokud se člověk s informatikou a programováním setká už předtím, je to výhoda, nicméně si myslím, že i bez toho se to zvládnout dá. Například já jsem v prváku na výšce měla minimálně polovinu předmětů, kde jsem vlastně jenom opakovala to, co jsem se naučila na střední. Vlastně celý prvák jsem měla takový hodně volný...

Myslím, že jediný problém u lidí, kteří nikdy neprogramovali a přihlásí se na informatiku na vysokou, je ten, že vlastně neví, do čeho jdou. Může se stát, že zjistí, že na to nemají buňky, že je to nebaví, že očekávali úplně něco jiného a nebo že vlastně nic takového dělat ani nechtějí. A proto odejdou. Lidé, kteří se s programováním setkají už dříve, už trošku vědí, co to obnáší, takže je menší riziko, že to "vzdají". Každopádně si ale myslím, že pokud chceš jít na výšku zaměřenou na informatiku, tak by tě to, že jsi neměl/a takto zaměřenou střední školu, rozhodně nemělo odradit. Zvládnout se to dá :-).

Hogreta

Nothing here yet