příběh prosím .)
1. část (Erikův milenecký příběh)
Jmenuji se Erik. Je mi dvacet let. Mám šedé oči a hnědé vlasy. Jsem hubený a měřím sto sedmdesát centimetrů. Nyní jsem již doma, ale ještě před hodinou jsem byl s mým přítelem, Martinem. Ano, jsem gay. Chodíme spolu již čtyři roky, ale oba se navzájem nadevše milujeme. Mohl bych začít úplně od začátku, jak jsme se vlastně poznali.
Vše začalo před deseti roky, kdy jsem přišel na základní školu, kam začal chodit i Martin. Byli jsme ze stejné třídy, ale tehdy jsem ještě nevěděl, že nějaká sexuální orientace vůbec existuje. Hned první den jsme si padli do oka. Vzpomínám na ten den dodnes. Tehdy to byl pro mě obyčejný den, ale nebýt tohoto okamžiku, nebyli bychom dnes spolu. Po základní škole jsem k němu začal pociťovat menší citovou náklonnost. Myslel jsem si, že to do přátelství patří, ale by to již něco mnohem víc. Něco, co se jako přátelství již popsat nedalo. Častokrát jsme byli někde sami a dělali spolu různé "klučičí blbosti", ale dnes již vím, že jsem byl do něho zamilovaný. Zamiloval jsem se do něho, když mi bylo šestnáct. Nechci zde rozebírat, co jsme spolu všechno dělali, ale jednou, když jsme byli opět spolu, mi Martin řekl: "Líbíš se mi, ale ne jako kamarád. Jsi pro mě mnohem víc." (...)
Jmenuji se Erik. Je mi dvacet let. Mám šedé oči a hnědé vlasy. Jsem hubený a měřím sto sedmdesát centimetrů. Nyní jsem již doma, ale ještě před hodinou jsem byl s mým přítelem, Martinem. Ano, jsem gay. Chodíme spolu již čtyři roky, ale oba se navzájem nadevše milujeme. Mohl bych začít úplně od začátku, jak jsme se vlastně poznali.
Vše začalo před deseti roky, kdy jsem přišel na základní školu, kam začal chodit i Martin. Byli jsme ze stejné třídy, ale tehdy jsem ještě nevěděl, že nějaká sexuální orientace vůbec existuje. Hned první den jsme si padli do oka. Vzpomínám na ten den dodnes. Tehdy to byl pro mě obyčejný den, ale nebýt tohoto okamžiku, nebyli bychom dnes spolu. Po základní škole jsem k němu začal pociťovat menší citovou náklonnost. Myslel jsem si, že to do přátelství patří, ale by to již něco mnohem víc. Něco, co se jako přátelství již popsat nedalo. Častokrát jsme byli někde sami a dělali spolu různé "klučičí blbosti", ale dnes již vím, že jsem byl do něho zamilovaný. Zamiloval jsem se do něho, když mi bylo šestnáct. Nechci zde rozebírat, co jsme spolu všechno dělali, ale jednou, když jsme byli opět spolu, mi Martin řekl: "Líbíš se mi, ale ne jako kamarád. Jsi pro mě mnohem víc." (...)
Liked by:
A L E X †
