Kejtý'

nejlepší kamarádství - je to strašně, strašně důležitá věc, ale nehorázně moc křehká, že stačí jediný okamžik a její křehkost se rozpadne jako váza, na milion částí a když tu vázu budeš chtít slepit, slepíš ji, ale některé kousky ti pořád budou chybět a už je nikdy je nedáš zpátky a už nikdy z toho nevytvoříš tu úžasnou vázu jako na začátku. Je to něco na styl lásky s tím rozdílem, že tady si můžeš vybrat kohokoliv chceš, nezáleží na srdci, ale na TOBĚ.
Jde o to, že tohle sdílíš s člověkem, který ti tvoří prakticky celý život, ví o tobě většinou vše do detailu a na rozdíl od partnera tě zná úplně do hloubky, protože o tobě ví i tu nejmenší maličkost. Ta osoba je jako deník, sděluješ jí problémy, pocity, zážitky, vzpomínky. Je to osoba, na kterou se můžeš kdykoliv obrátit a s určitostí víš, že tě podrží a vždycky bude stát za tebou a bude jen na tvé straně. Je to někdo, kdo ti bezvýhradně rozumí a ví co si myslíš aniž bys to vyslovila. Prožívá s tebou všechno. Dokáže tě rozesmát a máš s ní nespočet zážitků.
A stačí jedna chyba, jedno použité slovo, jedno vyzrazené tajemství a tenhle vztah se rozplyne a jak už jsem psala nahoře, možná ho jednou ještě dáš dohromady, ale kousky jako na začátku budou chybět už navždycky. Je to vztah bez citů, které vás nevážou, můžete se na sebe spolehnout, kdykoliv obrátit.
Láska je něco na ten styl, problém ale je, že v lásce jsi ovlivněná city, tady ne, tady je jen na tobě jak se budeš chovat. A pokud máš nejlepší kamarádku/a važ si ji, protože už třeba nikdy nenajdeš člověka, s kterým si budeš tak podobná.
Je to o důvěře a o spolehnutí, jen o tom. A doufám, že narazíš na člověka, který si toho bude vážit stejně jako ty, protože jsou tací, kteří tě zradí a zneužijí toho a použijí proti tobě vše, co o tobě vědí, ale pamatuj, že i takovéhle klopýtnutí tě učí, je to další tvůj učitel do života a příště už si dáš pozor.

View more

Když jsme konečně dospěli do věku, kdy jsme mohli začít pořádně začít žít a měli jsme přístup tak nějak ke všemu k čemu nám to vlastně bylo? Pro nás to nejdůležitější období se stalo vlastně tím nejtěžším...nejtěžším, ale nejkrásnějším. Život je to nejlepší, co člověk může 'dostat', protože nám dává stále něco nového. Pokud tohle čteš, právě v tuhle chvíli něco prožíváš. Např.: lásku - to nejhezčí a zároveň asi nejhorší v životě. Je to něco, co je absolutně nesrovnatelného, každý den tě naplňuje novými pocity a vnímavostí. V tuhle chvíli chceš spojit svůj život se životem jiné osoby. Láska zraňuje a dostává nás na dno a zároveň nás z něj zvedá a dopřává nám pocit výjimečnosti. Štěstí - v tenhle moment jsi třeba šťastná a myslíš si, že máš vše, co potřebuješ a že v tuhle chvíli se může stát cokoliv, není to ale pravda, člověk nikdy nemá vše. A určitě moc dobře víš, že tenhle pocit netrvá věčně. Neštěstí - tak právě tobě, něco chybí, ať už někdo nebo něco. Ale ačkoliv tenhle pocit nesnášíš a schováváš se za přetvářku věř, že být nešťastná je lepší než šťastná, protože tenhle pocit tě učí si vážit věcí a užívat si je, i když si to teď neuvědomuješ. Díky tomuhle se učíš bojovat o věci, které chceš. Nebo jsi zažila zradu - jsi prázdná, protože tě zradil velmi blízký člověk, kterému si věřila jako nikomu jinému. Ale i tahle prázdnota se jednou naplní a opět tě tenhle pocit něco učí - nevěřit lidem, jít na jistotu, neohlížet se na ostatní. Smrt - třeba ti zemřel někdo blízký a tohle je horší, protože víš, že už se nikdy nevrátí. Ta bolest je neuvěřitelná a má to nejhorší mínus - tahle bolest nikdy nezmizí, jen se s ní naučíš žít a respektovat ji, brát ji jako součást svého života. A zase tě to něco učí - užívat si všechny chvíle, které máš, žít je a ne prožívat. Plnit si sny a jít si za tím, co chceš, protože si uvědomuješ, že život je krátký a ty nevíš, kolik ho ještě máš. Žiješ vzpomínkami, minulostí, obětuješ se, důvěřuješ, miluješ, nenávidíš, chceš, toužíš, zklámáváš se, ztrácíš.
O tom je život. O tom dobrém i zlém, jednou jsi nahoře a jednou zase dole. Vše zlé je k něčemu dobré. Ať už ti je 15,20 nebo 40 stále se něco učíš o věcech, lidech a pocitech okolo tebe. A i kdyby si žila třeba 500 let, stejně nikdy nebudeš vědět o životě vše. Protože každá láska je jiná, každé přátelství, každá osoba tě naplňuje jinak. O tom to je, dostala si něco krásného, ty to bereš jako fakt, neuvědomuješ si to, ale víš kolik lidí by dalo za to, mít ještě chvíli? Chvíli s lidmi, které milují, ale bohužel tu chvíli nemají, a jsme zase u smrti.
Je to koloběh, nekonečný koloběh nových, hezkých ale i špatných věcí, a každá ta věc tě učí, co je důležité a co zase ne. Každá špatná chvíle tě posouvá dopředu a učí tě novým věcem a ukazuje ti, co je pro tebe důležité a připomíná ti, co doopravdy chceš. Každá hezká chvíle ti ukazuje rozmanitost toho, co ti život nabízí a co můžeš mít. Nedokážu to dostatečně vyjádřit, ale miluj život, protože nic krásnějšího už nikdy nedostaneš.

View more

milovali jsme se, tak strašně moc, ale jednoho dne to prostě najednou skončilo, nevydržela jsem nátlak z okolních stran, atak jsem raději 'utekla', v tu chvíli to bylo snadnější. Začal si se chovat nevraživě a já na tebe začala mít averzi, láska se najednou proměnila v nenávist, nedokázali jsem spolu být v jedné místnosti a ani o obyčejném pozdravu nemohla být řeč, dělali jsem si naschvály, provokovali se, ubližovali si. Na povrch jsem tě nemohla vystát, ale někde tam v hloubi jsem tě pořád měla ráda, věděla jsem to, jen jsem si to zkrátka nedokázala připustit a vím, že tys to měl úplně stejně.
Teď s odstupem času už chápu, proč to tak bylo, zkrátka jsme se oba báli, být znovu spolu, i když jsme to chtěli, nedokázali jsme to, já ti nechtěla znovu ublížit a tys neměl jistotu, a mrzí mě to, bylo to celé zbytečné. Vždycky jsme se měli rádi a vždycky mít budeme. Ta nenávist byla zkrátka jen přikrývka před strachem, obal, který nás tehdy chránil, abychom mohli pochopit, že víc nám to bude klapat jako přátelům, než jako páru.
Láska se dá proměnit v nenávist hrozně snadno, ale ten pocit nenávisti niky nebude trvat věčně, jednou pochopíš a odpustíš.

View more

(1) Ahoj,prosím..napiš něco o tom,jak jeden kluk se seznámil s holkou..oba dva se smáli lásce na první pohled..Ona se do něj zamilovala ...on potom také,ale nechtěl ji to napsat,ale říct...Když byla u něj,tak ji vyznal lásku.. byli spolu,šťastný,ale jednou se něco stalo..byl jiný,odtažitý,zvláštní..

---

Jednoho dnes se holka seznámila s klukem, od první chvíle si rozuměli, měli stejný smysl pro humor a měli rádi stejné věci. Smáli se spolu lásce na první pohled. Ona se do něj za nějakou tu chvíli zamilovala a jemu to také dlouho netrvalo. Jako správný kluk jí své city nechtěl vypsat, ale říct do očí a tak když byla u něj, vyznal jí lásku. Nějakou dobu spolu byli opravdu šťastní, nic jim nechybělo. Jednoho dnes se ale něco stalo, byl jiný, odtažitý, zvláštní, ona tomu nerozuměla, nechápala, co se najednou děje, vždyť jim to klapalo, ale věřila, že to přejde a proto to nechala být. O dva dny později ji však najednou napsal, že ten vztah nemá cenu, když se ptala proč, jednoduše odpověděl, znovu potkal holku, co ji miloval a že má v hlavě guláš a zkrátka neví, co doopravdy chce, ale napsal, že mohou být kamarádi. Tu slečnu to srazilo, nedokázala si představit, že má být z ničeho nic kamarádka s klukem, do kterého byla zamilovaná, zraňovalo ji to. Vždyť jí vyjádřil city, říkal, že je do ní také zamilovaný, tak proč tak najednou změnil priority? A zatím co ten kluk neví, co doopravdy chce, ona se kvůli tomu trápí...trápí se kvůli tomu, že se on neumí rozhodnout.

---

- jedno k tomu řeknu: kdyby byl skutečně do té holky zamilovaný, nikdy by v hlavě nemohl mít guláš, protože by věděl, že tamta láska je minulost, a přišla láska nová, která za to stojí.

View more

tvá kamarádka, dalo by se říct, že ti v určitých věcech a okamžicích nahrazuje rodinu, je to člověk, který o tobě ví všechno, se vším se jí svěřuješ, všechno s ní řešíš. Nikdo neví víc než ona. Znáte se dlouho a ty bys za ní bez váhání dala ruku do ohně, protože je to pro tebe jeden z nejdůležitějších lidí. Jenže pak se něco stane, ona vezme jedno z tvých tajemství a použije ho proti tobě. Z ničeho nic, nečekala si to. Najednou jsi nejistá, je to jako by ti něco vzali, něco, co už ti nikdo nikdy nevrátí. V tu chvíli si tratila důvěru ve všech. Ale nejhorší je ten strach.....strach z toho, že na tebe ví tolik věcí, které někdo jiný a že je stejně tak použije proti tobě. I po tolika týdnech tomu stále nemůžeš uvěřit. Člověk, který tvořil půlku nebo i víc tvého světa najednou není, osoba, o kterou ses mohla kdykoliv opřít najednou neexistuje. Proč? Proč to takhle je? Proč se tak zachovala? Kladeš si miliony otázek, na které neznáš odpověď a možná je znát ani nechceš. Jedním jsi si ale jistá, ten člověk tu není a už nikdy nebude, už nikdy mu znovu nebudeš moct věřit. A jak jste spolu trávily 80% času, teď se z vás stanou jen kolemjdoucí známí a to jen kvůli tomu, že jednou nedokázala držet jazyk za zuby.

View more

nevím jestli je zrovna ten nejlepší způsob mu to psát, možná by bylo lepší mu to říct do očí co myslíš?:) chápu, možná se bojíš jeho reakce, ale věř, že když mu to řekneš přímo budeš na to hrdější, než když mu to napíšeš, ale je to tvoje věc.
Co bych mu napsala já?
Ahoj, chtěla bych ti napsat pár vět, a být k tobě upřímná v tom, co k tobě cítím, jak s tím naložíš je už jen na tobě. Posledních pár měsíců, jsme spolu trávili docela dost času, je fakt že teď o prázdninách se ten kontakt přerušil a štve mě to, ale to je jedno. Nevím, jak to cítíš ty nebo jak si to všechno vnímal. Ale já si každou minutu s tebou užívala a chtěla jsem ji natáhnout co nejvíc to půjde, protože i 3 hodiny nebo celý večer s tebou pro mě byla krátká doba. Celé dny jsem se těšila na tvou přítomnost a na tvůj úsměv, protože máš ten nejúžasnější úsměv, který jsem kdy viděla. Hrozně si mi pomohl, vždycky si mi zvedl náladu a dokázal si mě rozesmát jako nikdo už docela dost dlouho. Asi to netušíš, ale neskutečně si mi pomohl z jedné situace a za to si tě neskutečně vážím. Zkrátka jsem si tě oblíbila. Zkrátka tě mám ráda a nechci s tebou být jen v určitý den a v určitou hodinu, ale navždy. Pochopím, když to nebudeš cítit stejně, ale jen jsem chtěla, abys to věděl, nic víc. měj se K.
není to moc dlouhé, ale myslím, že to stačí:)

View more

promiň, ale sloh se mi o tom psát nechce.
zkrátka je to složitá osobnost, já se v ní nevyznám, nikdo z nás. A náš vztah? Myslím, že máme nejhorší vztah jaký jde. Nerozumíme si, hádáme se, ona mě nedokáže podpořit, akorát mě shazuje, její názory jsou naprosto opačné. Pro mě je zkrátka rodič č.1 táta a ona to ví, a vyčte mi to kdykoliv může, ale kdyby se nechovala tak jak se chová třeba by to bylo jinak, ale je pravda, že nemůžu házet vinu jen na ní, jen prostě spolu nedokážeme vycházet, nejde nám to. Táta je prostě moje máma, to s ním všechno řeším a když píšu všechno, tak fakt všechno i co se týče kluků. Mám bezvadnýho tátu, lepší neexistuje.
Jestli s mámou někdy budu vycházet asi to bude až za delší dobu, nevím. zkrátka obě máme svoje chyby a bojujeme spolu. Já si prostě na hlavu srát nenechám ani od mámy, je fakt, že jí toho hodně dlužím, ale nevím, jak dlouho to s ní vydržím a bohužel nevím, jak dlouho to s ní vydrží táta. ano, máme dobrý období, ale to je asi jen aby doma byl klid, to zlé prostě nezapomínám.

View more

Ze začátku to byla jako pohádka, stále jsme se vídali, trávili spolu většinu volného času, těšili se na sebe, byli jsme v neustálém kontaktu. Takhle to šlo několik měsíců, kdy to bylo skvělé. Ale všechno jednou skončí a bohužel skončilo i tohle. Z nenadání si se přestal ozývat, vídali jsme se jednou za 2 týdny a potom už ani to ne. Jediná možnost kdy tě potkat byla v nějakém klubu, ale i tohle mě přestalo bavit. Zvláštní, jak se najednou všechno vypařilo, natěšenost, radost, chtíč se vidět. A když jsme byli na konci, já si něco uvědomila, to, že jsem do tebe zamilovaná. Po těch dnech strávených spolu a po těch slovech, jak mě neopustíš, jak tu vždy budeš pro mě jak mě máš rád se to najednou změnilo. A přišlo nic, prázdnota. Zkrátka to skončilo, po půl roce slibování si jak budeme spolu, že mě nikdy nenecháš odejít. A co mi po tobě zbylo? Vzpomínky a zlomené srdce. To všechno si tu nechal a odešel si a víš co je na tom nejlegračnější? Že ty jsi odešel šťastný a mě si tu nechal zlomenou. Když si připomenu tvoje sliby, chce se mi hystericky smát, protože já jim věřila a namlouvala si, že bychom spolu mohli být šťastní. Cítím prázdno, prázdno z tvého odchodu. Ale cítím se silnější, protože si mě naučil, že už nikdy nikomu nemůžu věřit. A vím, že jednou bez tebe budu šťastná a budu šťastnější než ty.

View more